Dne 29. září 1957 se v uzavřeném sovětském areálu Majak nedaleko města Kyštym na jižním Uralu odehrála jedna z nejzávažnějších jaderných havárií v historii. Exploze nádrže s radioaktivním odpadem zamořila rozsáhlé území Čeljabinské oblasti a vynutila si evakuaci desítek tisíc lidí. Jaderná havárie v Kyštymu byla sovětskými úřady utajována více než tři desetiletí, svět se o jejím skutečném rozsahu dozvěděl až koncem 80. let.
Majak: Kolébka sovětského jaderného programu
Komplex Majak (dříve označovaný jako Čeljabinsk-40) vznikl v letech 1945 až 1948 v přísném utajení jako klíčové pracoviště sovětského programu jaderných zbraní, kde se vyrábělo plutonium pro první sovětské bomby. Na jeho výstavbě se podílely desítky tisíc vězňů. V bezprostřední blízkosti závodu vyrostlo uzavřené město, později známé jako Ozjorsk, jehož existence byla po dlouhá léta oficiálně tajena a jehož obyvatelé podléhali přísným omezením pohybu.
Provoz sovětského jaderného průmyslu v této fázi studené války byl poznamenán snahou dohnat americký náskok za každou cenu, což se promítalo i do bezpečnostních standardů nakládání s radioaktivním odpadem, ty byly podle dostupných pramenů výrazně nižší než u paralelně budovaného amerického programu.
Selhání chlazení a exploze nádrže
Příčinou havárie bylo selhání chladicího systému jedné z podzemních nádrží obsahujících vysoce radioaktivní kapalný odpad. Šlo o desítky tun materiálu, podle odhadů kolem 70 až 80 tun. Porucha chlazení, ke které došlo již v roce 1956 a nebyla odstraněna, vedla k postupnému odpařování kapaliny a následné koncentraci suchých solí, zejména dusičnanu amonného a acetátů.
Tato směs se chovala podobně jako výbušnina. Porouchané měřicí přístroje chlazení v této nádrži personál ignoroval. 29. září 1957 došlo k chemické explozi, jejíž síla se odhaduje na 70 až 100 tun TNT. Tlaková vlna odmrštila betonové víko nádrže o hmotnosti přibližně 160 tun. Podle dostupných odhadů se při výbuchu uvolnilo zhruba 20 milionů curie radioaktivity (radioaktivita paliva ukrytého pod černobylským sarkofágem se odhaduje na přibližně 18 milionů curie).
Většina radioaktivního materiálu se usadila v bezprostředním okolí zařízení a přispěla k dlouhodobému znečištění řeky Teča, která už předtím sloužila jako místo vypouštění kapalného odpadu z provozu Majaku. Radioaktivní mrak se však vlivem větru zvedl do vyšších vrstev atmosféry a během 10 až 11 hodin se rozšířil severovýchodním směrem do vzdálenosti 300 až 350 kilometrů od místa havárie.
Zasažená oblast o rozloze zhruba 20 000 kilometrů čtverečních se stala známou pod označením Východouralská radioaktivní stopa (EURT, East Ural Radioactive Trace).
Samotný výbuch podle dostupných pramenů nezpůsobil žádné bezprostřední oběti. Vážnému ozáření však byli vystaveni likvidátoři havárie i obyvatelé zasažených oblastí. Přesný počet obětí a dlouhodobých zdravotních následků zůstává předmětem odborných diskusí, a historické prameny se v odhadech rozcházejí.
Evakuace a utajení
Sovětské úřady zpočátku informace o havárii tutlaly, dobový tisk popsal neobvyklé zbarvení noční oblohy jako vzácnou polární záři. Evakuace probíhaly postupně a s velkým zpožděním. První vesnice byly vystěhovány až jeden či dva týdny po havárii, další vlny následovaly po 250, 330 a nakonec až 670 dnech od exploze.
Celkem bylo evakuováno nejméně 22 vesnic s přibližně 10 000 až 11 000 obyvateli, podle některých odhadů bylo radioaktivitou v širším měřítku zasaženo až několik set tisíc lidí. O skutečném rozsahu katastrofy informoval Západ až v roce 1976 sovětský biolog a disident Žores Medveděv, jehož zjištění byla zpočátku přijímána se skepsí.
Sovětský svaz oficiálně přiznal havárii až v roce 1989, v době Gorbačovovy glasnosti. Podle dostupných informací o události dlouho věděla i americká CIA, která ji rovněž nezveřejnila pravděpodobně proto, aby neobrátila veřejnou pozornost k bezpečnosti vlastního jaderného programu.
Kyštymská katastrofa je na Mezinárodní stupnici jaderných událostí (INES) hodnocena stupněm 6 („těžká havárie“), čímž se řadí za havárie v Černobylu a Fukušimě (obě stupeň 7) jako třetí nejzávažnější jaderná havárie v dějinách civilního i vojenského využití jaderné energie.
Zdroj: ab-dpo.ru, Environment and society portal, BBC
Autor/Licence fotografie: Jaderná exploze, Free for use under the Pixabay Content License